Dalida

Dalida (rodným jménem Iolanda Cristina Gigliotti; 17. ledna 1933 Káhira – 3. května 1987 Paříž) byla přední francouzská zpěvačka a příležitostná herečka, narozená v Egyptě italským rodičům, která za svou kariéru prodala více než 130 milionů desek po celém světě.

Zpočátku její repertoár tvořily zejména baladické písně a francouzské adaptace světových hitů 50. let, kdy svou kariéru písní ''Madona'' započala. Když začátkem 60. let přišla do Francie vlna yé-yé, zařadila i tyto písně do svého repertoáru. Její stále stoupající obliba byla patrná i v tom, že pro ni začali čím dál tím více komponovat hudbu a psát texty nejlepší francouzští autoři své doby, jako byl Pierre Delanoë, Pascal Sevran, Didier Barbelivien, Serge Lama a další.

Konec 60. let byl poznamenám smrtí jejího přítele italského zpěváka Luigiho Tenca, kterého našla v hotelovém pokoji mrtvého. Tato tragická událost se promítla i do jejích písní, jimž začaly vévodit písně stylu „chanson à texte“ (šansonové písně) s hluboce lidskými příběhy, k nimž se v druhé polovině 70. let přidaly písně ve stylu disco, jehož se stala vůbec první francouzskou interpretkou, když v roce 1976 natočila disco-verzi písně ''J'attendrai''. Ze skladeb, které pocházejí z jejích posledních desek vydaných za jejího života je patrné, že se cítila nešťastně a osaměle, protože nemohla mít děti, nepodařilo se jít nalézt milujícího partnera a začínala víc a víc pociťovat přicházející stáří, na kterém nespatřovala nic pozitivního. Proto se také v noci z 2. května na 3. května 1987 rozhodla ve svém domě na ''rue d'Orchampt'' na Montmartru předávkovat barbituráty, zapít je alkoholem a odejít. Jediný vzkaz, který těsně předtím, než zemřela, napsala, zněl: „Život se mi stal nesnesitelným. Odpusťe mi.“

Její bratr Orlando (vlastním jménem Bruno Gigliotti) byl od 70. let jejím producentem a po její smrti se stal ochranitelem jejího odkazu. Díky němu vycházejí každým rokem nové nosiče s původními, ale i remixovými nahrávkami a Dalidu tak mají možnost poznávat další a další generace.

Své písně zpívala ve více než 10 jazycích, kromě francouzštiny (přes 600 písní), italštiny (přes 400 písní) a arabštiny to bylo též v řečtině, němčině, angličtině, japonštině, hebrejštině, nizozemštině a španělštině.

Náleží ji označení Mademoiselle succès, Mademoiselle Bambino, Disco královna, Zpěvačka míru a řada dalších.

Byla první zpěvačkou na celém světě, která obdržela diamantovou desku za 85 milionů prodaných desek. Do konce její kariéry jich stihla prodat ještě dalších 40 milionů.

Od padesátých let se stala číslem jedna na obálkách novin, magazínů a časopisů. Říká se, že byla fotografována více než Elvis Presley nebo Brigitte Bardotová.

Jako jediný umělec vůbec získala ''Médaille de la Présidence de la République'', kterou jí v roce 1968 udělil francouzský prezident Charles de Gaulle. Získáno z Wikipedie